Rok, který se vejde do jedné pracovní směny
Osm hodin v práci, pauza na oběd, cesta domů, normální směna. U exoplanety ZTF J1230-2655 b se do stejného času vejde skoro jeden a půl jejího vlastního roku: tahle planeta oběhne svou hvězdu za 5,664 hodiny. Celý její rok začne a skončí dřív, než stihnete dojet autem z Prahy do Brna a zpátky.
Jak to víme
Přesná délka oběhu vyšla na 20 388,46 sekundy, 0,236 dne, 5,664 hodiny. Planetu zachytila přehlídka Zwicky Transient Facility na Palomarské observatoři, potvrdily ji přehlídka ATLAS a rychlá kamera ULTRACAM spolu se spektroskopií dalekohledu X-shooter. Objev popsali Parsons a kolegové v odborném článku z roku 2025. Metoda je tranzitní: planeta pravidelně prochází před svou hvězdou a na chvíli jí mírně ukousne z jasu. Z opakování a délky těchto zákrytů se oběžná doba počítá přímo, bez modelování, je to změřené číslo, ne odhad.
Hvězda, kolem které planeta obíhá, navíc není obyčejná hvězda. Je to bílý trpaslík, žhavý pozůstatek po hvězdě, která už dávno shodila své vnější vrstvy. Má povrchovou teplotu kolem 10 000 kelvinů, ale poloměr jen 0,0123 poloměru Slunce. Katalog NASA ho kvůli chybě v datech mylně vede jako hvězdu B-typu, archiv NASA i samotný objevový článek ale mluví jasně o bílém trpaslíkovi.
Metr: hodiny, na kterých sekundová ručička oběhne 1 500krát
Země oběhne Slunce jednou za 365,25 dne, tedy za 3,156×10⁷ sekundy. Rok ZTF J1230-2655 b je oproti tomu jen 6,461×10⁻⁴ pozemského roku, jinak řečeno, pozemský rok trvá zhruba 1 548krát déle. Za dobu, co Země stihne jeden oběh kolem Slunce, tahle planeta jich stihne přes 1 500. Jako by na nástěnných hodinách sekundová ručička oběhla celý ciferník 1 500krát, zatímco hodinová ručička se pohnula jen jednou.
Co zatím nevíme: jak blízko
Vzdálenost 5,761×10¹⁸ metru, tedy zhruba 609 světelných let, která se k planetě váže, popisuje vzdálenost celé soustavy od Země, ne vzdálenost planety od její vlastní hvězdy. Tu v kilometrech dostupná data nedávají. Víme ale jedno měřené číslo navíc: dráha planety odpovídá jen 1,4násobku poloměru samotného bílého trpaslíka. Planeta tedy krouží prakticky těsně nad jeho povrchem. Přesné číslo v kilometrech ale zůstává otevřené.
Odhad s rezervou: teplota
Modely dávají rovnovážnou teplotu kolem 2 949,65 kelvinu, víc, než má tavenina železa. Tahle hodnota ale pochází z automatizovaného katalogového výpočtu, ne přímo z objevového článku, a nepodařilo se ji nezávisle dohledat. Dokud planetu neprozkoumá přímá spektroskopie, patří do kategorie nepotvrzeného odhadu, ne měřeného čísla.
Planeta, nebo hnědý trpaslík?
Hmotnost tělesa se nepodařilo změřit přímo. Z toho, že planeta vůbec nebyla vidět v datech rychlé kamery ULTRACAM, vyplývá jen horní limit: méně než 7 024 hmotností Země, asi 22,1 hmotnosti Jupiteru. Skutečná hodnota může být kdekoli pod touhle hranicí. I tak leží blízko hranici, za kterou už astronomové mluví o hnědém trpaslíkovi místo o planetě. Parsons a kolegové ve svém článku z roku 2025 popsali podobné objekty jako téměř planetární pozůstatky po společné obálce, zbytky dvojhvězdy, jejíž jedna složka kdysi obalila tu druhou plynem, než se obě scvrkly na to, co vidíme dnes. Jestli je ZTF J1230-2655 b spíš přežívající planeta, nebo spíš zakrslý pozůstatek po mnohem hmotnějším tělese, se teprve řeší.
Žádná kamera tenhle systém nevyfotila. Co existuje, jsou jen diagramy dráhy a křivky jasu z přehlídek, které zákryty zachytily.