Směna, let přes oceán a jeden cizí rok
Nastoupíš do práce, dojedeš tam, odpracuješ směnu a vrátíš se domů. Mezitím na exoplanetě TOI-6255 b uplyne úplně celý rok. Jeden její oběh kolem vlastní hvězdy trvá 20 578,96 sekundy, vyděleno 3 600 to je zhruba 5,72 hodiny. Tolik trvá přímý let z Prahy do New Yorku, tolik trvá i běžná pracovní směna s cestou tam a zpátky.
Jak moc rychlé to je
Zemský rok, 365,25 dne neboli 31 557 600 sekund, je oproti tomu zhruba 1 533krát delší. Jinak řečeno, jeden oběh TOI-6255 b je jen 6,52×10⁻⁴násobkem naší cesty kolem Slunce, než my oběhneme jednou, ona to stihne zhruba 1 533krát. Merkur, nejrychlejší planeta, kterou máme doma, oběhne Slunce za 88 dní, a i to je pořád 370krát pomaleji. Mezinárodní vesmírná stanice se sem jako srovnání nehodí: ISS obíhá Zemi, ne hvězdu, je to úplně jiný druh pohybu.
Jak to víme
Dobu oběhu odhalila tranzitní fotometrie: přístroj hlídá jas hvězdy a zaznamená, jak pravidelně mírně ztmavne pokaždé, když ji planeta přeletí přes kotouč. Měřil to vesmírný dalekohled TESS, ve dvou pozorovacích sektorech v září 2019 a v září 2022. Hmotnost pak potvrdily přístroje Keck Planet Finder a CARMENES metodou radiální rychlosti, která sleduje, jak planeta svou gravitací nepatrně rozhoupává hvězdu. V roce 2024 objev popsal v časopise The Astronomical Journal tým, který vedl Fei Dai. Hodnoty dnes najdete v katalogu NASA Exoplanet Archive, v tabulce pscomppars, je to kompozitní záznam, který se s novými daty průběžně zpřesňuje, ne jednou provždy hotové číslo.
Planeta, která vypadá jako doma
Hmotnost 1,44násobku Země vychází na 8,6×10²⁴ kilogramu, Země sama má hmotnost 5,972×10²⁴ kilogramu. Poloměr je o zhruba 8 procent větší než ten zemský, tedy kolem 6 880 kilometrů místo 6 371. Žádná exotická rarita, spíš kamenná planeta podobné velikosti jako ta naše. Jenže obíhá svou hvězdu jen 807 840 kilometrů daleko, to je 0,0054 astronomické jednotky, zlomek vzdálenosti, kterou má Země od Slunce (149,6 milionu kilometrů).
Žhavo na dohled hvězdy
Taková blízkost znamená teplo. Model, který počítá s ozářením od hvězdy, dává teplotu kolem 1 300 K, tedy zhruba 1 027 stupňů Celsia, žádný teploměr to nezměřil, je to odhad z výpočtu, ne přímé čtení. Hvězda, kolem které TOI-6255 b krouží, je sama o sobě chladný červený trpaslík s teplotou 3 421 K, mnohem chladnější než Slunce. Přesto ta blízkost stačí na roztavení skoro čehokoliv.
Co zůstává otevřené
Modely tranzitu často počítají s kruhovou dráhou jako se zjednodušením. U TOI-6255 b vychází výstřednost dráhy jako nulová, právě v souladu s takovým modelem, ne jako naměřená jistota, ale jako hodnota, která danému zjednodušení odpovídá. Otevřená je i otázka jejího osudu: poměr její oběžné doby k hranici, za níž by ji slapové síly hvězdy roztrhaly, vychází na 1,13 ± 0,10, planeta je téhle hranici nebezpečně blízko, ale jak dlouho jí zbývá, zůstává nejisté. Jeden z odhadů, založený na modelu slapového tření, mluví o zhruba 400 milionech let. A úplně otevřené zůstává, jestli si planeta při takovém ozáření vůbec mohla udržet atmosféru, nebo jestli jí hvězda dávno sfoukla všechno, co měla.
Fotku TOI-6255 b nemá nikdo, ani mít nemůže, tranzitní metoda vidí jen stín na jasu hvězdy, ne obrázek planety samotné. Jakékoli zobrazení planety je tak vždy jen ilustrace, ne snímek z dalekohledu. Dalším krokem má být pozorování vesmírným dalekohledem Jamese Webba přístrojem MIRI, které by mělo zmapovat, jak se teplo rozkládá po jejím povrchu. Do té doby zůstává TOI-6255 b hlavně číslem, ale číslem, které se dá vysvětlit za dobu jedné směny.