Kepler-1547 b: planeta velká jako Země, rok kratší než jeden den
Najdete planetu, která je rozměrem skoro přesná kopie Země, a přitom jí jeden úplný oběh kolem vlastní hvězdy zabere necelých sedmnáct hodin. Kratší dobu, než má hodin jeden pozemský den. Jmenuje se Kepler-1547 b a je to učebnicový příklad toho, jak zrádné bývá slovo „podobná Zemi“.
Ta planeta obíhá svou hvězdu ve vzdálenosti 0,0165 astronomické jednotky, astronomická jednotka je vzdálenost Země od Slunce, 149,6 milionu kilometrů, takže v přepočtu jde o zhruba 2,47 milionu kilometrů. Pro představu: to je asi 6,4krát dál, než je Měsíc od Země (v průměru 384 400 kilometrů). Celá dráha kolem hvězdy by se tedy vešla do zlomku vzdáleností, na jaké jsme zvyklí ve vlastní sluneční soustavě.
Jak to víme
Planetu odhalila v roce 2016 tranzitní metoda, byla mezi tisícovkami kandidátů, které dalekohled Kepler zveřejnil v datovém balíku z 10. května 2016. Kepler sleduje jas hvězdy a zaznamená, kdykoli před ní planeta pravidelně přeletí a na chvíli ho ztlumí. Z hloubky a periody tohoto krátkého zatmění se spočítala velikost planety i délka jejího oběhu: 0,693 pozemského dne, tedy 16,63 hodiny. Katalog NASA uvádí, že dráha je dokonale kruhová, výstřednost, tedy míra, o kolik je dráha protažená do elipsy, tu vychází na nulu. Nezávislý katalog odvozený z archivu NASA pro tuto hodnotu ale žádné číslo neuvádí, takže se zdroje v tomto detailu neshodují.
Hvězda, kolem které Kepler-1547 b krouží, patří do spektrální třídy F: je hmotnější než Slunce (1,12násobek hmotnosti Slunce) a její povrchová teplota vychází na 6 078 kelvinů, o 306 kelvinů víc než u Slunce (5 772 K). Celá soustava leží od nás ve vzdálenosti kolem 688 parseků, tedy asi 2 244 světelných let (jeden parsek měří 3,26 světelného roku), nezávislý katalog uvádí mírně odlišných 665 parseků, takže i tahle vzdálenost má malou nejistotu.
Skoro dvojče Země, jen o dost blíž
Poloměr Kepler-1547 b je 0,9násobek poloměru Země, hmotnost 0,666násobek hmotnosti Země. Kdyby ji někdo postavil vedle naší planety, rozměrem by splývaly. Jenže způsob, jakým se ke konkrétní hmotnosti dospělo, zveřejněné zdroje nepopisují, u planety objevené jen přechodem přes hvězdu jde zřejmě o dopočítanou hodnotu, ne o přímé měření gravitačního tahu na hvězdu. I to obyčejně vypadající číslo tak nese otazník. Totéž platí o hustotě, kterou některé přehledy k planetě přiřazují: žádný z dostupných zdrojů ji přímo neuvádí, takže jde nanejvýš o dopočet z poloměru a hmotnosti, ne o samostatné měření.
Co se neví
K planetám, které obíhají tak blízko u své hvězdy, se v různých přehledech občas počítá takzvaná rovnovážná teplota, teoretická hodnota, jakou by povrch měl, kdyby jen pohlcoval a zpátky vyzařoval záření hvězdy, bez atmosféry a bez vlastního vnitřního tepla. U Kepler-1547 b se v jednom zdroji objevilo číslo přes tři tisíce kelvinů, tedy teplota, při které by neobstála žádná hornina v pevném skupenství. V žádném z aktuálně dostupných archivů se ale tahle hodnota dohledat nepodařilo, ani v tom, který vede NASA, ani v nezávislých katalozích, kde pole teploty zůstává prázdné. Dokud se nenajde přímo ve zdroji, který ji nese, zůstává to otevřená otázka, ne odhad a už vůbec ne naměřený údaj.
Z toho, co ověřené je, ale jasně plyne jedno: planeta obíhající ve vzdálenosti 2,47 milionu kilometrů od hvězdy teplejší než Slunce žádné mírné klima mít nemůže. Obíhá tak blízko, že by se celá sluneční soustava vešla do zlomku vzdáleností, na které jsme zvyklí u Merkuru. Přesné číslo pro její povrchovou teplotu ale zatím chybí, a dokud ho žádný katalog nepotvrdí, zůstává prázdné místo tam, kde by čtenář čekal jasnou odpověď.
Jak to vypadá
Fotografii Kepler-1547 b nemá nikdo. Ze vzdálenosti 688 parseků by ji žádný dnešní dalekohled nerozlišil od záře vlastní hvězdy. K dispozici je jen záznam tranzitu, graf, jak jas hvězdy na chvíli klesl a zase stoupl, a obecné ilustrace horkých skalnatých planet blízko mateřské hvězdy, které NASA používá jako koncept, ne jako portrét konkrétního tělesa.