Galaxie, jejíž světlo je starší než lidský rod
Světlo, které právě dopadlo do detektoru dalekohledu, vyrazilo na cestu dávno předtím, než se v Africe objevili první zástupci rodu Homo. Řeč je o Trojúhelníkové galaxii, pod katalogovým označením M 33, spirální galaxii v naší kosmické čtvrti, Místní skupině. Dívat se na její nejostřejší portrét znamená dívat se do doby, kdy lidský rod jako takový ještě neexistoval.
Vzdálenost, ne čas
M 33 leží od Země přibližně 3,0 milionu světelných let. Pozor na past, do které spadne skoro každý: světelný rok neměří, kolik času uplynulo, ale jak daleko doletí světlo za jeden rok, je to jednotka vzdálenosti, ne času. Světlo, které teď zachytil dalekohled, tu vzdálenost prostě muselo uletět, a cestou strávilo zhruba tolik času, kolik uplynulo od chvíle, kdy se na Zemi objevili první zástupci rodu Homo.
Číslo 3,0 milionu světelných let navíc není laboratorní měření na desetinu procenta přesné, je to zaokrouhlená hodnota, kterou takhle uvádějí ESA/Hubble i NASA. Odborná literatura, která vzdálenost M 33 počítá různými metodami, přes proměnné hvězdy cefeidy, přes takzvanou metodu Tully-Fisher nebo přes rudý posuv, se pohybuje v rozmezí zhruba 2,38 až 3,07 milionu světelných let. Prostředek většiny hodnot uvedených v katalogu SIMBAD leží mezi 2,7 a 3,0 milionu světelných let. Přesné číslo tedy záleží na zvolené metodě, a to je otevřená otázka, ne chyba měření.
Jak to víme
Snímek, o kterém je řeč, pořídil Hubbleův vesmírný dalekohled kamerou Advanced Camera for Surveys. ESA/Hubble ho zveřejnila 7. ledna 2019 jako dosud nejostřejší pohled na M 33. Nejde o jeden záběr se spuštěnou závěrkou, je to mozaika poskládaná z asi 54 různých polí, které dalekohled nasnímal postupně a tým na Zemi je pak spojil do jednoho obrazu. Výsledný soubor má rozměr 34 372 × 19 345 pixelů, dohromady 665 milionů pixelů, druhý největší snímek, jaký Hubble kdy zveřejnil, hned po mozaice Andromedy z roku 2015.
Co ukazuje fotka
Jde o skutečnou fotografii, přesněji o zpracovaný kompozit z mnoha expozic, ne o ilustraci ani uměleckou představu. Kredit patří NASA, ESA a týmu M. Durbina, J. Dalcantona a B. F. Williamse z University of Washington. Rozlišení je tak vysoké, že se na jediném snímku podařilo rozeznat 15 milionů jednotlivých hvězd ve spirálních ramenech, ne rozmazanou skvrnu, ale jednotlivé body světla, z nichž každý je svébytné slunce. V plynném jádru galaxie navíc dalekohled zachytil rychlou tvorbu hvězd: nové hvězdy tu vznikají tempem zhruba jedné hmotnosti Slunce za dva roky.
Malá galaxie s velkým jménem
M 33 je po Mléčné dráze a Andromedě třetí největší členkou Místní skupiny, zároveň je ale nejmenší spirální galaxií v tomto klubu, má zhruba poloviční velikost oproti Mléčné dráze a hvězd v ní je nejméně o řád méně než u nás a o dva řády méně než v Andromedě. Za vynikajících podmínek na tmavé obloze ji lze v souhvězdí Trojúhelníku zahlédnout i pouhým okem, jako slabou rozmazanou skvrnu, spirální ramena se objeví až na dlouhé expozici dalekohledu.
Co se zatím neví
Jestli je M 33 gravitačně vázaná na Andromedu, nebo jde jen o dočasné přiblížení dvou sousedů v Místní skupině, zůstává otevřenou otázkou. Podobnost jejich drah a rychlostí napovídá, že by M 33 mohla být satelitem Andromedy, ale hypotéza zatím není potvrzená pozorováním dost dlouhým na to, aby ukázalo skutečné dráhy obou galaxií. Stejně otevřená zůstává i přesná vzdálenost samotné M 33, dokud se metody měření neshodnou na jednom čísle, počítá se s rozpětím, ne s jedinou pravdou.