Rok, který se vejde do jedné pracovní směny
Jedna pracovní směna, osm hodin v práci, trvá déle než kompletní rok na jedné vzdálené planetě. Žádná nadsázka: jeden oběh kolem mateřské hvězdy jí zabere 27 904,089 sekundy, po přepočtu 7,8 hodiny. Než se Země jednou otočí kolem vlastní osy, tahle planeta stihne obletět svou hvězdu třikrát. Jmenuje se PSR J2322-2650 b a krouží kolem pulzaru, zhrouceného jádra vybuchlé hvězdy, které se samo otáčí skoro 300krát za sekundu.
Metr je tu čistý, protože srovnáváme přesně stejnou veličinu: dobu jednoho oběhu s dobou jednoho oběhu. Pozemský rok trvá 365,25 dne, tedy 3,156×10⁷ sekundy. Když jedno číslo vydělíme druhým, vyjde poměr kolem 8,84×10⁻⁴, jinými slovy, tahle planeta oběhne svou hvězdu víc než 1 100krát za dobu, za kterou Země jednou obletí Slunce. Žádný převod přes hmotnost ani vzdálenost, jen oběžná doba proti oběžné době.
Jak to víme
Tuhle planetu nikdo nikdy neviděl přejít přes kotouč hvězdy, natož ji vyfotit. Prozradily ji rádiové záblesky. Pulzar PSR J2322-2650 je tak pravidelný, že funguje jako kosmické hodiny, a každá nepatrná odchylka v čase, kdy jeho pulzy doletí na Zemi, znamená, že ho něco gravitačně popotahuje. Tým vedený R. Spiewakem tuhle odchylku vyhodnotil z dat radioteleskopů Parkes v Austrálii a Lovell v observatoři Jodrell Bank a výsledky zveřejnil v letech 2017 a 2018. Samotný pulzar objevila přehlídka HTRU už 4. května 2011, kdy ho zachytilo jediné 285sekundové pozorování na frekvenci 1400 megahertzů, planetu u něj ale astronomové potvrdili až o šest let později.
Proč se tomu nechce věřit
Merkuru, nejbližší planetě ke Slunci, trvá jeden oběh 88 dní, i tahle vzdálenost nám připadá nebezpečně blízká. PSR J2322-2650 b přitom krouží kolem svého pulzaru ve vzdálenosti 1,526×10⁹ metru, tedy 0,0102 astronomické jednotky (astronomická jednotka je průměrná vzdálenost Země od Slunce, 149,6 milionu kilometrů), necelé procento té vzdálenosti, která dělí Zemi od Slunce. A nejde o žádný drobeček: naměřená hmotnost vychází na 1,509×10²⁷ kilogramu, 252,64krát víc než Země. Je ale potřeba dodat, co se ze samotného časování pulzů spočítat nedá: jde o takzvanou minimální hmotnost, protože přesný úhel, pod kterým soustavu vidíme ze Země, zůstává neznámý. Skutečná hmotnost, a s ní i skutečná hustota planety, proto může být vyšší, než se dnes píše v katalozích.
Co je jen odhad
Hustota planety vychází na 1 840 kilogramů na metr krychlový, zhruba třetinu pozemské hustoty 5 510 kg/m³, ale tohle číslo nikdo nezměřil přímo. Je to odhad postavený na minimální hmotnosti a modelovaném poloměru, a různé katalogy se v něm rozcházejí: katalog NASA počítá s poloměrem 1,24 poloměru Jupiteru, japonský katalog ExoKyoto jen s 0,91 poloměru Jupiteru. Novější práce z roku 2026 pro stejný případ minimální hmotnosti udává hustotu 1,59 g/cm³, ukazuje to, jak moc výsledek závisí na zvoleném sklonu dráhy. Stejně opatrně se čte i odhadovaná rovnovážná teplota kolem 1900 kelvinů, přibližně 1627 °C, a modelový rozdíl mezi stranami planety: některé zdroje uvádějí 649 °C na odvrácené straně proti 2040 °C na straně přivrácené k pulzaru. Planeta je k pulzaru vázaná slapově, otočí se kolem vlastní osy přesně jednou za oběh, ale konkrétní teplotní čísla jsou výstup modelu, ne teploměru.
Fotka, kterou nemáme
Žádný dalekohled PSR J2322-2650 b nevyfotil. Je příliš malá, příliš blízko oslnivě jasnému pulzaru a celá soustava leží stovky parseků daleko (parsek je jednotka vzdálenosti, 3,26 světelného roku). Jediný dostupný obrázek je umělecká představa pulzaru s obíhajícím tělesem, zveřejněná na webu NASA Science bez jména konkrétního autora. Je to ilustrace podle naměřených parametrů, ne snímek, a přesně tak se o ní mluví i tady.
Co zůstává otevřené
I vzdálenost soustavy od Země se teprve zpřesňuje. Objevný tým ji v roce 2017 odhadl z naměřené paralaxy na 230 parseků, tedy zhruba 7,10×10¹⁸ metru. Novější přepočet z roku 2024, postavený na přesnějších datech radioteleskopu MeerKAT, ale vychází na 800 parseků, skoro třikrát dál. Podobně se zpřesňuje i tvar dráhy: hodnota excentricity pod 0,0017 z let 2017 a 2018 později klesla na 0,00012 v novější analýze dat, tedy ještě blíž dokonalému kruhu. Otevřená zůstává i otázka složení planety a toho, jak se vůbec k pulzaru dostala tak blízko. Studie z roku 2025 u ní jako u prvního tělesa obíhajícího pulzar zaznamenala spektrum atmosféry bohaté na uhlík, co to znamená pro její původ, se teprve zjišťuje.