Planeta těsně pod bodem tání wolframu
Wolfram se vzpírá žáru nejdéle ze všech kovů, roztéct se začne až při 3 695 kelvinech. Teď si představte planetu, jejíž strana přivrácená k mateřské hvězdě žhne jen o kousek méně. Žádný kov, žádná hornina by tam nezůstaly vcelku. Jmenuje se WASP-189 b a obíhá hvězdu s povrchovou teplotou 8 000 kelvinů, podstatně žhavější než Slunce, jednou za 2,72 pozemského dne.
Teplota přivrácené strany, tedy strany, která je napřímo natočená ke hvězdě, je podle modelu 3 353 kelvinů (+27/−34 K). Je to katalogová hodnota z databází NASA Exoplanet Archive a exoplanet.eu, opřená o studii astronomky Moniky Lendlové a kolegů z roku 2020. Model počítá s tím, že planeta teplo po svém povrchu nerozvádí rovnoměrně, žhne hlavně ta strana, která je ke hvězdě natočená stále stejně.
Metr: Slunce a kov, který se nejhůř taví
Povrch Slunce má teplotu 5 772 kelvinů, standardní hodnota, kterou používají IAU i NASA. WASP-189 b na přivrácené straně dosahuje zhruba 58 % této teploty. Bližší pozemské měřítko je ale wolfram, kov s nejvyšší teplotou tání ze všech, který se používal ve vláknech starých žárovek a dodnes se používá ve svářecích elektrodách. Jeho bod tání, 3 695 kelvinů, planeta svou přivrácenou stranou skoro dotahuje, drží se na 91 % této hodnoty. Ještě pod bodem tání. Ale těsně.
Jak to víme
Planetu objevil v roce 2018 tranzit, pravidelné, mírné zeslabení jasnosti hvězdy WASP-189 pokaždé, když planeta prošla před jejím diskem. Z tranzitu vyšla doba oběhu i poměr velikostí planety a hvězdy. Teplotu ale samotný tranzit nezjistí. Tu až v roce 2020 odhalil satelit CHEOPS Evropské kosmické agentury, který sledoval opačnou chvíli, okamžik, kdy planeta mizí za hvězdou. Při čtyřech takových zákrytech zachytil pokles společného jasu soustavy o 87,9 miliontiny, hodnotu tak malou, že ji bylo možné spolehlivě potvrdit jen součtem více pozorování. Z té drobné změny tým (Lendlová a kol. 2020) spočítal teplotu kolem 3 435 kelvinů (±27), číslo blízké katalogové hodnotě, ale ne totožné, protože modely se liší v tom, kolik světla planeta odráží a jak si teplo rozvádí po povrchu. Ani jedno číslo není přímé čtení teploměru. Obě jsou dopočet z toho, kolik světla planeta vyzařuje do vesmíru.
Proč tohle boří představu o planetě
Slovo „planeta“ v hlavě spustí obrázek něčeho pevného nebo plynného, ale chladného, jako Země, jako Mars, jako Jupiter. WASP-189 b tuhle představu rozbíjí žárem, který se blíží povrchům hvězd, ne planet sluneční soustavy. Kdo si tohle srovnání zapamatuje, neumí jen odrecitovat jedno číslo. Umí si uvědomit, že slovo „planeta“ samo o sobě neříká nic o tom, čím ve skutečnosti je.
Co ještě nevíme
Žádná kamera WASP-189 b nevyfotila a ani vyfotit nemůže, z pohledu každého dalekohledu je hvězda s planetou jediný bod světla, který jen mění jas. Cokoli ukazuje povrch planety, je ilustrace, ne fotografie. Otevřená zůstává i odvrácená strana: rozbor dat z CHEOPS a TESS z roku 2026 odhaduje noční teplotu jen na 1 529 kelvinů, ale autoři sami upozorňují, že číslo je zřejmě podhodnocené, tok tepla z noční strany se zatím pořádně změřit nedá. Stejná studie navíc počítá i s nižší teplotou přivrácené strany, kolem 2 746 kelvinů. Rozdíl mezi modely ukazuje, že i ta nejžhavější strana WASP-189 b zůstává věcí výpočtu, ne jediné definitivní hodnoty. Katalogových 3 353 kelvinů je tak nejcitovanější odhad, ne poslední slovo.