Planeta větší než Jupiter, která váží míň než jeho polovinu
Poloměr 153 000 kilometrů. Jupiterův poloměr 69 911 kilometrů. HAT-P-67 b je přes dvojnásobek největší planety naší soustavy, přesně 2,14krát větší poloměr, podle revize dat z roku 2025. Jenže na hmotnosti (ne váze, ta závisí na gravitaci, hmotnost ne) zůstává hluboko pod ním. Objemem by se do ní Jupiter vešel skoro desetkrát, ale hmoty v sobě nese míň než polovinu té jeho.
Metr: Jupiter jako strop
Jupiter je tu vybraný metr záměrně, je to strop toho, co planeta u nás doma „normálně“ umí. HAT-P-67 b ten strop prorazí objemem: podle revize dat z roku 2025 vychází její střední poloměr na 2,140 ± 0,025 Jupiterova poloměru. V zemských jednotkách je to asi 24násobek poloměru Země, která měří 6 371 kilometrů, druhé měřítko pro ty, kdo si radši představí naši modrou kuličku. Jenže hmotnost stejná revize dává na 0,45 Jupiterovy hmotnosti, tedy 8,54×10²⁶ kilogramů, což je kolem 143 hmotností Země. Bublina roste, náplň zůstává tenká.
Jak to víme
Planetu objevil tým kolem Zhoua a kolegů v dubnu 2017, tranzitní metodou: HAT-P-67 b prochází před svou hvězdou, jasnost na chvíli klesne a z hloubky i délky toho poklesu se dopočítá poloměr. Samotný pokles jasu je to, co přístroje skutečně zaznamenaly; poloměr 153 000 kilometrů je už dopočítaná hodnota z katalogu NASA Exoplanet Archive, naposledy revidovaná v roce 2025. Hmotnost se určovala hůř, protože mateřská hvězda se rychle otáčí a to komplikuje měření posunu jejího spektra. Pomohla až takzvaná dopplerovská tomografie v roce 2016, rozbor toho, jak planeta při přechodu zakrývá postupně se otáčející povrch hvězdy, která potvrdila, že nejde o zákrytovou dvojhvězdu, ale o skutečnou planetu.
Nafouknutá bublina
Z poloměru a hmotnosti vychází hustota kolem 61 kilogramů na metr krychlový. Podle revize z roku 2025 je to druhá nejnižší hustota mezi známými horkými plynnými obry, hned za planetou WASP-193 b. Voda má pro srovnání 1 000 kilogramů na metr krychlový, HAT-P-67 b je tedy spíš nafouklá pěna než hutná koule plynu. Rovnovážná teplota se odhaduje na 1 903 kelvinů, a to je hodnota z modelu záření hvězdy, ne čtení teploměru. Planeta obíhá po kruhové dráze ve vzdálenosti necelých 0,065 astronomické jednotky (vzdálenost Země od Slunce je 1 astronomická jednotka) a oběhne hvězdu za 4,81 dne. Soustava sama je podle odhadu z izochronového modelování stará asi 1,46 miliardy let.
Co zůstává otevřené
Proč je planeta tak nafouklá, se neví jistě. Může za to čistě ohřev zářením z hvězdy, nebo k tomu přispívá i únik atmosféry do vesmíru, obě možnosti zůstávají otevřené. Otevřená je i její budoucnost: modely naznačují, že horcí plynní obři s nižší hmotností a teplotou nad 1 800 kelvinů míří k nestabilnímu vývoji, který by mohl skončit přetečením přes takzvaný Rocheův lalok, tedy stavem, kdy gravitace hvězdy začne planetě odírat vrchní vrstvy atmosféry. Je to ale modelovaná předpověď, ne pozorovaná událost. A obrázek, který si k HAT-P-67 b můžeš vybavit, je taky jen představa, žádný dalekohled planetu přímo nevyfotil. Existují jen diagramy srovnání velikosti a křivka poklesu jasu při tranzitu; cokoliv, co vypadá jako fotka planety samotné, je umělecká představa, ne snímek z kamery.