Planeta, která se chová jako kometa
Jedna otočka kolem svojí hvězdy, a tahle planeta zažije dvě úplně odlišná podnebí. Část dráhy ji zavede těsně k výhni mateřské hvězdy, zbytek oběhu ji odvede tak daleko, že by šlo skoro o jiný svět. Žádná planeta v naší sluneční soustavě takhle nakřivo neobíhá.
Číslo, které ohýbá dráhu
Tvar té dráhy má jméno: excentricita. U planety s katalogovým označením TIC 241249530 b činí 0,941, s nejistotou ±0,0009. Je to bezrozměrné číslo bez jednotky, nepatří k němu stupně ani kilometry. Nula znamená dokonalý kruh, hodnota těsně pod jedničkou znamená elipsu tak tenkou, že spíš připomíná jehlu než ovál. Údaj pochází z evropského katalogu exoplanet, který cituje objevovou studii zveřejněnou v roce 2024 v časopise Nature; NASA Exoplanet Archive ho zaokrouhluje na 0,94.
Kruh, Merkur a rekord mezi exoplanetami
Země obíhá Slunce s excentricitou 0,017, tak kulatou dráhou, že se u ní slovo „elipsa“ dá skoro vynechat. Merkur, nejvejčitější planeta sluneční soustavy, má excentricitu 0,2056. Dráha TIC 241249530 b je zhruba 4,6krát protáhlejší než dráha Merkuru. Podle objevového týmu jde navíc o nejprotáhlejší dráhu ze všech exoplanet, jaké se kdy podařilo najít metodou přechodů přes disk hvězdy. Takovou míru protáhlosti znají astronomové spíš od dlouhoperiodických komet, žádná jiná planeta objevená stejnou metodou se jí dosud nepřiblížila. Rozdíl mezi Zemí a touhle planetou neleží mezi dvěma elipsami. Leží mezi kruhem a tělesem, které si dráhu komety jen půjčilo.
Jak to víme
Družice TESS sledovala jasnost hvězdy TIC 241249530 po dobu 28 dní a 12. ledna 2020 zaznamenala pravidelný pokles jasnosti o necelé jedno procento, stopu planety, která přešla přes její disk. Na tenhle první signál později navázala spektroskopie dopplerovského posunu z přístrojů NEID a HARPS-N, metoda, která z posunu světelných čar ve spektru hvězdy čte, jak moc ji planeta svou gravitací popostrkuje. Doplnilo ji snímkování metodou speckle z přístroje NESSI, které vyloučilo, že jde o těsnou dvojhvězdu. Teprve součet všech těchto dat umožnil týmu autorů v čele s Guptou spočítat tvar dráhy a zveřejnit ho v roce 2024. Nejbližší analogií mezi dosud objevenými exoplanetami je HD 80606 b: planeta zhruba 4,1krát hmotnější než Jupiter, s podobně nakloněnou dráhou o periodě 111 dní a excentricitě 0,93, druhý nejprotáhlejší případ, jaký astronomové znají. Žádná kamera planetu samotnou nevyfotila; existuje jen graf poklesu jasu a ilustrace umělce, nikdy snímek povrchu.
Proč se tomu vzpírá intuice
Kdo si planety představuje podle sluneční soustavy, čeká kruhy. Jeden oběh TIC 241249530 b trvá přibližně 165,8 dne a během něj se planeta musí dostat velmi blízko hvězdě a hned vzápětí velmi daleko od ní. Katalog u ní uvádí odhadovanou rovnovážnou teplotu kolem 439 kelvinů, tedy asi 166 stupňů Celsia, jenže je to model spočítaný ze záření hvězdy a předpokládané odrazivosti povrchu, takzvaného albeda, ne odečet z teploměru. S excentricitou 0,941 navíc jedno číslo teploty nic nevystihuje: blízko hvězdě bude planeta rozpálená mnohem víc, daleko od ní zase chladnější, a katalogová hodnota je jen průměr přes celý oběh.
Co zůstává otevřené
Přesný nejbližší bod dráhy k hvězdě katalog jako hotové číslo neuvádí. Novější práce z roku 2026 o něm mluví jako o sporné hodnotě kolem 0,037 astronomické jednotky (jedna astronomická jednotka je průměrná vzdálenost Země od Slunce), protože se od ní odvíjí spor o to, jaký druh slapových sil planetu brzdí. Otevřená zůstává i otázka původu té protáhlé dráhy. Objevový tým navrhuje, že za ní stojí gravitační souhra se vzdálenou průvodní hvězdou v téže soustavě, kolem 1 664 astronomických jednotek daleko, jde ale o nejpravděpodobnější vysvětlení, ne o dokázaný fakt. Podle stejných modelů by se dráha měla v řádu stovek milionů až zhruba miliardy let slapově zaokrouhlit a z planety by se nakonec stal obyčejný, téměř kruhově obíhající horký obr. Jestli k tomu dojde a jak přesně, současná data neřeknou.