Planeta, která stihne svůj rok za jednu směnu
Osm hodin v práci, cesta tam a zpátky, a mezitím stihne malá kamenná planeta oběhnout svou hvězdu úplně celou, ještě s rezervou. Exoplaneta TOI-6324 b to zvládne za 24 124,694 sekundy. Vyděleno 3 600 vychází 6,701 hodiny, necelých sedm hodin na to, co Země zvládne za 365,25 dne. Zatímco se u nás pomalu protáčí jaro, léto, podzim a zima, tahle planeta má svůj celý rok za sebou dřív, než stihne skončit jedna odpolední směna.
Metr, který jde prožít
6,701 hodiny je délka jedné pracovní směny, nebo doba, kterou člověk stráví na palubě letadla při letu z Prahy do New Yorku. Obě srovnání fungují ze stejného důvodu, tu dobu si člověk reálně odseděl, nemusí si nic přepočítávat ani představovat v poměrech. Katalogově se totéž dá napsat i jinak: oběžná doba TOI-6324 b je 7,645×10⁻⁴ pozemského roku, zhruba 1/1308 jeho délky. Je to přesné číslo, ale pod desetinným zlomkem si nikdo nic nepředstaví. Proto zůstáváme u hodin letadla, ne u exponentu.
Jak to víme
Planetu zachytil družicový dalekohled TESS, který hlídá nepatrný pokles jasnosti hvězdy pokaždé, když před ní něco přejde, a odtud nese název i zkratka TOI, TESS Object of Interest. Signál u hvězdy TOI-6324 se objevil v sedmi pozorovacích sériích mezi zářím 2019 a květnem 2024 a z periody toho zatmívání vyšla oběžná doba 0,279221 dne, to je přímo změřená hodnota, žádný odhad. Hmotnost už vyžadovala jiný přístroj: spektrograf Keck Planet Finder sledoval, jak planeta svou gravitací rozhoupává mateřskou hvězdu, a z té houpačky vyšla hmotnost 1,17 ± 0,22 hmotnosti Země. Výsledky publikoval tým Reny Lee v časopise Astrophysical Journal Letters v roce 2025; NASA Exoplanet Archive vede tenhle rok jako rok potvrzení planety, zatímco jiný katalog uvádí rok 2024, rozpor, který zůstává otevřený.
Čísla, která vypadají jako Země, a pak nevypadají
Hmotnost 1,17násobek Země, poloměr 1,059násobek pozemského poloměru, z nich se dá dopočítat i hustota, a tenhle odvozený odhad vychází kolem 5 400 kilogramů na metr krychlový, tedy asi 0,98násobek pozemské. Není to samostatně změřené číslo z katalogu, jen výpočet z hmotnosti a poloměru, a přesto zní jako recept na druhou Zemi. I podíl železného jádra na celkové hmotnosti, odhadem kolem 27 procent (ale s nejistotou plus minus 37 procentních bodů, takže spíš jen náznak), se shoduje s pozemskými 33 procenty. Jenže teplota celou iluzi boří. Model počítající s tím, kolik záření planeta od svého trpasličího slunce dostává, vychází na rovnovážnou teplotu 1 216 ± 60 kelvinů, a to je odhad, ne teploměr přiložený k povrchu. Jiné výpočty téhož případu dávají 1 167 nebo 1 143 kelvinů, všechny se stejným předpokladem odrazivosti povrchu. Při takových teplotách se podle odhadů žádná hustá atmosféra neudrží.
Co ještě nevíme
Dráha planety je v katalogu vedená jako dokonale kruhová, s výstředností rovnou nule. Ten údaj je ale v záznamu označený jako pevně dosazený do výpočtu, ne jako samostatně naměřená hodnota, tranzitní data sama o sobě tvar dráhy někdy neurčí dost přesně, a nula se prostě předpokládá. Jestli je dráha opravdu kruhová, nebo jen takhle vychází z omezeného modelu, se zatím neví. Ze sedmi pozorovacích sérií TESS vzešel i náznak slabého vlnění jasnosti, které by mohlo ukazovat na protáhlý, slapově deformovaný tvar planety, signál o síle 42 ± 28 dílů z milionu je ale tak slabý, že jde jen o tušení, ne o potvrzený nález.
Ilustrace, ne fotka
Žádný dalekohled TOI-6324 b nikdy přímo nevyfotí. Pro astronomy existuje jen jako nepatrný zub v křivce jasnosti hvězdy a jako chvění v její radiální rychlosti, nikdy jako samostatný bod světla, který by šlo zaostřit zvlášť. Obrázek, který k tomuhle textu patří, je proto umělecká představa horké, kamenné planety těsně u chladné hvězdy, ne snímek. Jiný obrázek k dispozici není a ani být nemůže.