Planeta, jejíž celý rok se vejde do jedné pracovní směny
Nastoupíš do práce, dáš si kafe, odpracuješ směnu, sbalíš se a jedeš unavená domů. Nebo nastoupíš do letadla v Praze a vystoupíš v New Yorku. Zhruba stejně dlouho, kolem 6,7 hodiny, trvá jeden celý rok na planetě K2-141 b. Než ty dokončíš jeden pracovní den, ona stihne oběhnout svou hvězdu úplně dokola, a hned začíná další otáčku.
Číslo, které sedí vedle tvého dne
Přesná hodnota je 24 220,03 sekundy, tedy 6,7278 hodiny, tolik trvá K2-141 b jeden oběh kolem mateřské hvězdy. Je to stejná veličina jako délka směny nebo letu, čas, jen vyjádřená v jednotkách, které člověk zná ze svého vlastního dne. Žádný přepočet přes vzdálenost ani hmotnost, jen hodiny proti hodinám, a právě proto to srovnání drží.
Jak to víme
Planetu objevil v roce 2018 tým astronomů, který výsledky publikoval pod hlavičkou Malavolta a kolegové, a to díky datům z rozšířené mise Kepleru K2, konkrétně z její dvanácté pozorovací kampaně. Metoda je tranzitní: hvězda při každém průletu planety před svým diskem na chvíli mírně ztlumí a z pravidelnosti těch zatmění se spočítá délka oběhu. K měření se přidal spektrograf HARPS-N, který z nepatrného kolísání rychlosti hvězdy určil i hmotnost planety. Díky kombinaci obou metod známe u K2-141 b současně poloměr, 1,51násobek poloměru Země, i hmotnost, 4,97násobek hmotnosti Země, obojí změřeno, ne odhadnuto.
Proč je to tak blízko
Vysvětlením je vzdálenost od hvězdy: K2-141 b obíhá ve vzdálenosti pouhých 0,00747 astronomické jednotky. Astronomická jednotka (AU) je průměrná vzdálenost Země od Slunce, 149,6 milionu kilometrů, takže planeta krouží necelou setinu této vzdálenosti, zhruba 1,12 milionu kilometrů od své hvězdy. Blízko hvězdě se obíhá rychle, a tak jí jeden kompletní rok zabere méně času než jeden pozemský den. Slovo „rok” tu najednou neznamená to, na co je člověk zvyklý, a právě ta srážka očekávání s číslem dělá z K2-141 b dobrý orientační bod, na kterém si člověk ověří vlastní cit pro měřítka vesmíru.
Odhad, ne teploměr
Jak je tam horko? NASA Exoplanet Archive uvádí modelovanou rovnovážnou teplotu kolem 2 103 K, tedy zhruba 1 830 °C, spočítanou z toho, kolik záření planeta od hvězdy dostává, a z odhadované odrazivosti povrchu neboli albeda. Žádný teploměr tam samozřejmě nebyl, je to odhad, ne měření, a archiv nabízí i mírně odlišné řešení kolem 2 039 K. Obě čísla míří ke světu, jehož povrch by na Zemi nevydržel pevný žádný běžný materiál.
Co zůstává otevřené
Fotografii K2-141 b nikdo nikdy nepořídil a žádný dalekohled to zatím neumí, planeta je příliš malá a příliš blízko své hvězdě na to, aby ji přístroje rozlišily jako samostatný bod světla. Co k ní existuje, jsou jen kresby podle modelu, ne snímky z kamery. Otevřená zůstává i otázka, čím je povrch planety zahříván zevnitř, jestli slapovými silami, nebo i indukčním ohřevem od magneticky aktivní mateřské hvězdy, a jestli kolem sebe má alespoň tenkou atmosféru z odpařené horniny. To se zatím změřit nepodařilo.